Při pohledu z louky by se mohlo zdát, že jsme již dorazili k samotnému domu. Ovšem není tomu tak! Hlavní objem studia je postaven kolmo na směr příchodu a tvoří jasnou bariéru mezi soukromou zahradou a prostorem „za humny“.

Budovy mají rozdílně výšky, jsou obloženy rozdílnými způsoby a navíc stojí na různě vysokých zděných základech. Jakoby vše vznikalo postupně, organicky, tak jak se objevovaly nové potřeby. Stejně jako v minulosti rostly hospodářské objekty...

Garáž, respektive kryté stání rovnou přiléhá k záhonům na zahradě. Zeleň pak porůstá i jeho zdi a prostor je tak příjemněji, měkce, uzavřen. Porostlá zelení je pak i střecha samotného stání. I díky tomu lehce maskuje své rozměry.

Dřevěná okna jsou osazena exteriérovými rámy vystupujícími až na líc fasády. Prkna obložení jsou různě široká, což přispívá k neformálnímu vzhledu. Vše je, jak již bylo zmíněno, umístěno na kamenné podsádce, z části původní, z části dostavěné.

I v interiéru jsou stěny obložené dřevem, ovšem v jemnější úpravě. Prostor otevřený do krovu není zakončen hranou, jak je to obvyklé, ale měkkou křivkou. Prostor působí útulnějším dojmem a vzniká plynulý stín.

Při pohledu ven vynikne, jak přímé je napojení „studia“ a louky. Je zde jen malá terasa, žádná viditelná překážka. To ještě podtrhuje instalace velkých posuvných dveří, které mohou přírodu vpustit až dovnitř.

Situace vyznačuje vzájemnou polohu jednotlivých objektů a veškeré prvky, které byly zbourány nebo naopak zachovány, ať už jde o původní stavby nebo zahradní zeď, jejichž část byla také stržena. Vyznačena je i zeleň a je patrné, že k té se přistupovalo velmi citlivě a s respektem.