Jednolité čisté plochy

     Jestliže platí, že čím víc vnášíme do bytu drobností, tím na nás může působit roztříštěně, až přeplácaně, u zahrádek toto pravidlo platí dvojnásob. Architekti se proto rozhodli vytvořit kompaktní betonovou bílou stěnu, která na některých místech vystupuje a dává tak tvar nádobám v kombinaci se sedacími prvky. Aby lavice byly více pohodlné, byly doplněny o dřevěné fošny, které můžeme pozorovat i na částech oplocení.

Minimum údržby

     Pokud byste se rozhodli mít na tomto prostoru trávník či užitkové rostliny, musíte mít na paměti, že nářadí či sekačku je dobré skladovat někde v blízkosti, nejlépe hned po ruce. Kůlna může ukousávat už z tak malé plochy, co tu máme. Proto čím méně náčiní, tím lépe.

     Taktéž zůstává otázkou, jestli je travnatý porost vhodným řešením. Otáčet se při sekání trávy na každém druhém metru je přeci zbytečné, pokud lze prostor lépe využít. Alternativou k osázeným trvalkovým nádobám by byly vyvýšené záhony plné rajčat, paprik či aromatických bylinek, které by nahrazovaly chybějící obdělávanou půdu.

     Pro dlažbu je typická snadná údržba a její všestranné použití. Proto zde byla vytvořena souvislá plocha, kde můžeme grilovat, umístit obrovský jídelní stůl, lemovaný lavicemi, anebo se jen tak opalovat na lehátku.

Doplňky

     Aby prostor nebyl jednotvárný a dokázal nás i něčím překvapit, je žádoucí vytvořit nějaké prvky, které zaujmout naši pozornost. Zeleň oživí jakékoliv místo. Levandule v kombinaci s okrasnými travinami a bergéniemi dodávají příjemnou atmosféru. S neživými žulovými materiály bylo nakládáno tak, aby vytvářely zajímavé obrazce, jež rozbíjejí fádnost bílé a strohý vzhled dřevěných latí. To vše bude za několik let skryto pod vzrostlou korunou stromu, který se zatím krčí v nejzazším koutě zahrady.

     Na závěr je článek doplněn o ukázky, poukazující na původní stav, před realizací projektu. Nejspíš někteří na fotografiích poznají právě tu svou zahradu, jež by si zasloužila svěží restart.