Vila se soukromým wellnesscentrem

Anna Dlouha
2. Duben 2017

Zatímco rodinné domky zažívají v Čechách doslova pré, u komfortních moderních vilek je to trochu složitější. I když by si lidé mohli nechat postavit vilu za téměř stejné peníze (ve srovnání s rodinným domkem), často dají přednost menším prostorám. Důvod? Velká vila se může z hlediska nákladů za energie a výdajů na opravy jevit jako nevýhodná investice, není tomu tak!. Náklady za energie totiž nezávisí až tolik na velikosti stavby jako na uživatelích objektu. 

 

Velkým bonusem, jenž s sebou vily přináší, jsou právě ony metry čtvereční. Vila se tak rázem může stát útočištěm několika generací, či např. soukromým wellnesscentrem jako tomu je na předměstí Prahy. Prostorná dvoupatrová vila z dílny Ivany Dombkové disponuje otevřenými prostory s průhledy, vířivkou, saunou, bazénem a nádhernou zahradou.

Království na pražském předměstí obývá čtyřčlenná rodina. Relaxace a klid v duši tu mají hlavní slovo. Z toho důvodu se vilka může pyšnit takovými vymoženostmi jako je domácí sauna, vířivka či bazén. Právě saunová část ve spojení s odpočinkovou místností a letní kuchyní tvoří základ relaxačního centra. Zbytek se nachází ve venkovních prostorách terasy zastíněné plachtou.

 

Přízemí se za pomocí posuvných dveří může rozdělit na tři části: vstupní, obytnou a relaxační. Vstupní část nabízí, díky dlouhé rovné chodbě, vhled do celého domu. Vlastní obývací pokoj, jenž by se dal ve vile vytvořit na desítky způsobů, se z velké místnosti stává útulným útočištěm s prostornou knihovnou a pohodlným sezením.

Domácí centrum se přesunulo do kuchyně, která je propojena s jídelnou. Jídelna, vybavená stolem a šesti židlemi, se otevírá na severní i jižní straně do zahrady. Právě otevřené prostory s průhledy a maximální propojení interiéru s exteriérem patřily k hlavním požadavkům klientů. Sluncem prosycené prostory vybavené dřevěno-bílou kombinací dokončují myšlenku propojení domácnosti s přírodou.

 

Zatímco dolní patro otevírá svou náruč širokému okolí, horní se „skrývá“. Požadavky na druhé patro byly totiž zaměřeny na soukromí a zachování intimity. Do druhého patra vedou dřevěné schody, které vyšší patro dělí na dvě části – rodičovskou a dětskou. Ložnice manželů se může pyšnit navazující průchozí šatnou, toaletou a koupelnou. Koupelna je vlastně součástí ložnice, neboť je od ní oddělena pouze skleněnou zástěnou.