pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Jeden z nejspecifičtějších mužů dnešní architektury, Rem Koolhass, o svém vidění věcí přesvědčil i v Londýně, kde byl roku 2006 vyzván, aby se stal autorem letního pavilonu Serpentine Gallery. Jeho střechu totiž netvořilo nic jiného, než balón!
Autor: Rem Koolhass I OMA
Realizace: 2006
Místo: Serpentine Gallery I Londýn I Velká Británie
Jak kruhová podstava tak střecha ve formě „balónu“ jsou navrženy maximálně transparentně. Do interiéru tak pronikalo maximum slunečního svitu. Během pěkných dnů byla zvednuta, během škaredých zase stažena. Pavilon se tak proměňoval z uzavřeného na otevřeny prostor, z interiéru na exteriér. Na tomto řešení opět spolupracoval i Cecil Balmond.
Poprvé byla do pavilonu umístěna část expozice, pokračovaní výstavy z hlavní budovy. Zároveň byl přizván Hans – Ulrich Obrist, který se stal kurátorem a od této chvíle vytváří architektonický program pavilonu. Jeho součástí bylo 24-hodinové interview s různými hosty. Dnes je každoroční součástí letních dnů v Kensingtonských zahradách.
Serpentine Gallery vznikla v roce 1970 poblíž stejnojmenného jezera v Londýnských Kensingtonských zahradách. Je centrem současného umění všech možných forem. Během své existence připravila přes 2000 debutujících nadějných umělců a přispívá tak rozvoji umění nejen ve Velké Británii. V roce 2013 byla instituce rozšířena o Serpentine Sackler Gallery, která stojí zhruba pět minut chůze od původního objektu.
Od roku 2000 vzniká v zahradě galerie letní pavilon. Pro jeho návrh jsou oslovována světová jména architektury. Jedinou podmínkou je, že dosud nerealizovali stavbu na území Království. Po skončení sezóny je stavba rozebrána a prodána jako „umělecký předmět“.
Zvenčí není do interiéru příliš vidět. Průsvitné polykarbonátové desky toho, především během dne, mnohem více odrazí než propustí. Jsou zde navíc dvě vrstvy, mezi kterými je umístěna vstupní chodba, jakási membrána.
Více než dříve je při návrhu interiéru patrná snaha vytvořit přednáškový prostor než čistě společenské místo. Zdánlivý chaos je ve skutečnosti promyšlenou parafrází klasického antického amfiteátru.
I když je hlavní budova celé instituce, samotná Serpentine Gallery zevnitř vidět jen málo, symbolické propojení je zde větší než v minulých letech. Přichází sem totiž i funkce výstavní, prezentační.
Rem Koolhass je nizozemským architektem, ačkoliv původně vystudoval filmovou akademii a působil jako scénárista a novinář. Absolvoval Architectural Association School of Architecture v Londýně, založil vlastní ateliér tamtéž a následně i ve svém rodném Rotterdamu. Mezi jeho nejznámější stavby patří McCormick Tribune Campus Center v Chicagu, Seatle Central Library, ředitelství CCTV v Pekingu, komplex De Rotterdam a Taipei Performing Arts Centre.
Neméně významná je jeho teoretická tvorba, díky které vzniklo několik knih. Především je to publikace Třeštící New York a sbírka textů S,M,L,XL. Získal Pritzkerovu cenu v roce 2000 i Zlatou medaili RIBA v roce 2004.
Pavilon je balónu podobný nejen funkčně, ale i esteticky. Střecha je svázána lany, samotný objem pavilonu připomíná trochu větší koš. Tento efekt je pak ještě více vystupňován během pěkných dnů, kdy „střecha“ míří vzhůru.