Terasovitý dům v měděném objetí
Atypická stavba z dílny Pavla Hniličky, za níž obdržel cenu Novostavba v soutěži Grand Prix architektů
pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Romantické údolí lemované činžovními vilami z minulého století, dramaticky modelovaný terén a vazba na nedaleký přírodní park dělají z lokality ideální místo k životu. Příběh činžovní vilky položené do extrémně svažitého terénu se začal psát roku 2005. Na pozemku dnešního terasovitého domu se kdysi nacházel domek, respektive jeho polovina, druhá se nacházela na sousedním pozemku a nebyla nikdy dostavěna.
O extrémní svažitosti terénu nás přesvědčí dvě čísla – Na délce zhruba 55m dochází k více než 20m převýšení. Majitelé rozsáhlé vily situaci s převýšením vyřešili po svém. Protože schody nebyly a nikdy nebudou přítelem většiny mladých i starých lidí, pořídili si majitelé odvoz až domů v podobě malé osobní lanovky. Ta však neodpovídala požadavkům stejně jako původní pozemková zástavba. Strmého svahu se rozhodli využít jinak – koncept terasovitého domu byl na světě.
Vlastní stavba je rozdělena na dva objemy – spodní sokl a horní koruna. Spodní část byla navržena tak, aby došlo k maximálnímu propojení s terénem, v podstatě ho stavba kopíruje. Rozčlenění domu na dva díly se odrazilo i v materiálovém řešení. Spodní díl je, podle vzoru černé břidlicové skály pod domem, v černém probarveném betonu, horní díl je pak „oděn“ do kabátku z měděných kazet.
Skládací okenice jsou vyrobeny ze stejného materiálu jako horní koruna, tedy z mědi. Při jejich zavření dochází k vytvoření efektu celistvosti a syrovosti. Protože jsou měděné kazety poměrně těžké, musel se vyřešit problém s jejich otevíráním. Řešení se našlo v instalaci švýcarského systému Hawa.
O nestálosti mědi a jejím podléhání korozi ví každý. Barva měděné slitiny se však v tomto případě vyhne zelenému odstínu obloukem. Zatímco dříve si nešlo vybírat, jakou barvu bude mít měď po procesu oxidace, dvacáté první století nabízí i tuto možnost. Majitelé si za budoucí barvu okenic zvolili přechod do tmavě fialové až černé.
Přestože čtyři byty tvoří jeden koncept, interiérovou spojitost byste mezi nimi hledali jen těžko. Každý z bytů je totiž zcela jiného rázu. V mezonetovém bytě v koruně domu došlo k znovuoživení betonu. Vidět zde surový beton není tedy nic neobvyklého. Opozicí betonovému bydlení je byt umístěný do druhé patra laděný do přírodních tónů s převládající zelenou.
Pavel Hnilička z architektonického studia www.hnilicka.cz. vytvořil návrh domu o 4 bytech, z nichž je jeden mezonetový. Při stavbě domu došlo k propojení principů městské zástavby a venkovského rodinného domu. Zatímco umístění čtyř bytů do jedné budovy hraje do karet městské zástavbě, střešní zahrada patřící ke každému bytu pak vytváří dojem venkovského rodinného domu. Dalším faktem, který hraje do karet myšlence rodinného domu, je minimum prostorů, které spolu byty sdílejí.
V tomto případě jde pouze o vstupní halu a výtah prostupující centrem stavby. Z výtahu se vstupuje přímo do jednotlivých bytů. Schodiště bylo vytaženo ven z domu, a to ze dvou důvodů – upřednostňování praktického výtahu, zvětšení obytných prostor. K optickému zvětšení prostor napomohla i volba dveří o výšce 2,2m a okna v každé místnosti, tedy i v koupelně a šatně.