Společenská zóna je prostorným středem domácnosti. Je z ní přístup do všech pokojů. Od vstupu, není zde žádná hala či chodba, je oddělena dvěma schody. Je to symbolická, ovšem zároveň velmi důležitá hrana.

Kuchyně je s obytnou částí propojena, má však své vlastní zákoutí. Zpoza pracovního pultu je výhled na terasu, vaření tak získává naprosto jinou dimenzi. Hned za oknem je jídelní stůl. Zde se bude pravděpodobně jíst nejčastěji.

Mírné zvýšení podlahy v bytě mělo za cíl vyrovnat skok při přechodu na terasu. To se povedlo! Prostor je tak ještě intenzivněji propojen s interiérem. Důležitou roli hrají i velkoformátové posuvné dveře.

Výhled na panorama města je zátiším, které se myslím nikdy neomrzí. Život v exteriéru, respektive tak prostorný život, je pak bonus, který má k dispozici jen pár bytů. Majitelé si to uvědomili a i proto sem společně s tvůrci zaměřili tolik pozornosti.

Prostorné a světlé ložnice byly přáním majitelů. Architekti jim je splnili. Všichni členové tak mají své soukromí, přestože jádrem bytu jsou společné prostory. Linka osvětlení po podhledem je použita na více místech interiéru.

S trochou nadsázky lze půdorys bytu ve Valencii přirovnat ke klasické katedrále. Kolem společenské zóny, kněžiště, jsou umístěny jednotlivé ložnice, věnec kaplí. Zajímavostí je naprostá minimalizace vstupních prostor.