Šťastné bydlení s "nešťastným" číslem

Anna Dlouha
28. Únor 2016

Rodiče jsou pro děti vším. Učí je životním moudrům, udělují jim rady, jsou jim příkladem, a také díky své lásce proměňují tradiční bydlení v domov. Roky ale plynou a role se často obrací! Dříve rodiče pomáhali dětem, nyní jejich děti podávají pomocnou ruku jim. Příkladem synovské výpomoci je rekonstrukce řadového domu ze 70. let minulého století. Přestože jedním z důvodů, proč ke stěhování a následné rekonstrukci skutečně došlo, byli stařičcí rodiče, najdeme zde i jiný důvod. Pětičlenná rodina se ke změně trvalého bydliště rozhodla také na základě stísněnosti ve stávajícím bydlení.

 

Novým domovem se jim stal řadový domek s nešťastným číslem popisným 13. Přestože je na třináctku nahlíženo jako na pekelné číslo přinášející smůlu, velké rodině přineslo po potřebné rekonstrukci štěstí a nový domov. S rekonstrukcí majitelům pomohla dvojice architektů – Jan Stempel a Jan Tesař  z dílny Stempel-tesar.


 

Interiér domu byl rozdělen do čtyř úrovní. Nejspodnější patro bylo prohloubeno a přebudováno na garsoniéru opatřenou o vlastní vstup. Takto upravené prostory vytvořily domov pro majitelovi rodiče. Shodná úroveň patra a okolí umožňuje bezbariérový přístup do/z místnosti. Přebudováním vlastní stavby se podařilo rodičům zajistit dostatek soukromí, ale přitom možnost kdykoliv vidět své milované. Pokud rodiče půjdou přímo za nosem, dostanou se z garsoniéry na zahradu. Otevřený prostor do zahrady s prosklenými plochami je charakteristický pro moderní architekturu. Navíc dochází k propojení interiéru s exteriérem, a naopak.

Stavební úpravy se dotkly nejen interiéru, ale také exteriéru. Dům v novém kabátku vytvořila kombinace bílé omítky a kovových prvků (terasa, schody do zahrady a hlavní vstup).

 

Horní část, rozdělená do třech úrovní, je věnována rodičům a jejich ratolestem. Z vertikálního hlediska se na druhé úrovni nachází soukromé rodičovské místnosti. Najdeme zde ložnici a koupelnu. Velká francouzská okna „vypustí“ obyvatele ložnice na terasu. Vlastní koupelna je laděna do tmavých tónů a je opatřen rafinovaným „propadlem“ na prádlo. Skrz tajemnou cestu doputuje prádlo až do technické místnosti, ve které se nachází pračka se sušičkou. Černé dlaždice kontrastují s dřevěnou podlahou a nábytkem.

 

Třetí úroveň je pak věnovaná společenským prostorám – Obývacímu pokoji, kuchyni a jídelně. Tradiční domovní uspořádání pracuje s formou, společenské místnosti v nižších patrech, soukromé ve vyšších. Přestože v domě s číslem 13 tato forma nebyla dodržena, majitelé jsou spokojeni a o nedostatku soukromí, či narušení osobního prostoru, nemůže být řeč.

Celému společenskému prostoru vévodí vysoký krb obložený cortenovým plechem zhotoveným na míru. Idilku u krbu dokreslí válení se na červeném kanape s dobrou knihou v ruce. Výběr knih je široký! Pokud knihy omrzí, nedaleké piano může zabavit, a to jak posluchače, tak hráče.

 

Ve dnech, kdy slunce svítí a ptáčkové si cvrlikají, mohou obyvatelé, i návštěvníci, vystoupit na verandu. Pokud veranda se svou dávkou čerstvého vzduchu nestačí, kovové schodiště umožňuje vyjít přímo do zelené zahrady.

 

Nejvyšší úroveň je poté věnována nejmladším obyvatelům bytu – dětem. Mladým nohám ne počtu ušlapaných schodů pramálo záleží a navíc se dětem vytváří vize tajemné skrýše. Úroveň je vybavena dvěma dětskými pokoji, soukromou koupelnou a toaletou. Větší dětský pokoj obývají dvě děti. Do budoucna se počítá s tím, že bude místnost rozdělena rovným dílem. Dělením pokoje se docílí většího soukromí pro dospívající děti.  

Jan Stempel a Jan Tesař pro nás poskytly exkluzivní rozhovor. Pokud se chcete o architektech dozvědět něco víc, neváhejte si přečíst článek Stempel-tesar.