Zatímco přední část zahrady je otevřená městu, zadní část je očím „slídilů“ skryta a poskytuje naprosté soukromí. Okolní lesy zajišťují čerstvý vzduch a jsou nejen pastvou pro plíce, ale také pro oči. Zahrada a les se díky absenci plotu staly jedním celkem, a pozorovatelé si tak mohou bez jakýchkoliv optických zábran užívat barev, zvuků a vůní, které okolní příroda nabízí!

Architekti J. Weinzettl a B. Weinzettlová se od počátku snažili, aby došlo k propojení interiéru s exteriérem. Efektu propojení se docílilo pomocí velkoformátových okenních tabulí, které umožňují „dotknout se přírody“. Kromě možnosti vyhlédnout do přírody, si majitelé mohou užít kousek přírody i doma.

Přírodní materiály a barvy působí v interiéru jemným a uklidňujícím dojmem. V přízemním patře byly tyto prvky použity např. v kuchyni. Kuchyňský kout je kombinací bílé a hnědé barvy. Na kuchyňské lince nenajdete jediné madlo, čímž došlo k zachování celistvosti. Hnědý pracovní pultík s instalovaným vařičem poskytuje dostatek prostoru pro přípravu pokrmů, či pro pouhé odkládání nádobí a surovin.

Od pultíku uděláme dva kroky vpřed a na dosah ruky máme kulatý stůl se sedmi židlemi.  (Pro čtyřčlennou rodinu je to mnoho, avšak majitelé domu počítali i s návštěvami.) Černý stůl ladí s konferenčním stolkem, který je „coby kamenem dohodil“.

Obývací kout obsahuje již zmiňovaný stolek, béžovou sedačku, dvě moderní „křesílka“ a televizi. Vestavná "pracovní skříň", jež se nachází naproti televizi, je volným pokračováním kuchyňské linky. Z toho důvodu je laděná do stejného sněhobílého odstínu. Využití skříně je však poněkud netradiční - ona to totiž není tak úplně skříň. Kromě toho, že se dá prostor použít coby úložný, slouží také jako pracovna. Tajemná místnost za šatními dveřmi může posloužit třeba při žehlení či jako bunkr pro malé raubíře. Druhé patro je poté věnováno ratolestem  - čítá dětské pokoje, druhou koupelnu a terasu.