Původní hmota byla zachována. Některé části fasády byly nahrazeny sklem, které je zde použito ve velkých plochách, přičemž je částečně kryto dřevěným horizontálním laťováním. Večer se díky světlu v interiéru poodhaluje atmosféra uvnitř.

Dvě části objektu odděluje převýšený prostor jdoucí přes celou výšku domu a otevřený až do krovu. Kontrast původního dřeva a cihel a dnešního betou je „příkladný“. I zde je navrženo mnoho okenních otvorů.

Betonové konstrukce jsou ponechány v surovém pohledovém stavu, a tak je jasně patrná struktura bednění. Elegantní „náběhy“ příjemně a jemně dělí a dynamizují interiér. Jsou k vidění v celém domě.

Prosklení, i když to z exteriéru není až tak patrné, je opravdu velkorysé. Probíhá přes celou výšku místností. I to umožňuje betonová konstrukce. Subtilní hliníkové rámy se dají bohatě otevírat, do interiéru může kromě světla proudit i množství čerstvého vzduchu.

Řešení kuchyně koresponduje s celkovou atmosférou. Místnost není samostatně oddělitelná, jen ji vymezují již zmíněné „náběhy“. Při betonáži se myslelo i na detaily. Nika nad pracovní deskou, osvětlení...

Struktura z betonu nedosahuje až ke stropu, je ukončena dynamickým „rozvětvením“. Podhled je zde obložen dřevěnými deskami. Stejné jsou použity i na obklady zdí a stejné posloužili jako materiál pro výrobu vestavěného nábytku.

Hmota je umístěna uprostřed obdélníkového půdorysu, volně, bez vazby na okolní zdi. Skrývá v sobě množství prvků, které prostor mez jejími jednotlivými větvemi vyplňují dřevem. Části okolo je možné využívat prakticky libovolně.

Volná organická geometrie betonu je v přímém kontrastu k čistě racionální a funkční struktuře původních částí objektu. Středový meziprostor jim dává vzájemný odstup. Záměr vytvořit svébytný prostor se podařilo splnit.