pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
I zdánlivě nenávratně ztracený objekt se dá zachránit a převést do nové etapy života. Důkazem je stodola v italském městě Bomporto. Starou stavbu ještě více poničilo zemětřesení, ale kanceláři Archiplan Studio se podařilo přestavět ji na působivý dům.
Autor: Archiplan Studio
Realizace: 2016
Místo: Bomporto I Itálie
Základní hmota objektu byla absolutně zachována, dokonce i fasády zůstaly prakticky nezměněny. Masivní proměnou ale prošel vnitřní prostor. Na dvou podlažích se rozprostírá pohodlné a nesmírně velkorysé bydlení. V přízemí je velký společenský prostor, v patře pak do jednoho prostoru rozprostřená ložnice a její zázemí. Jedinými uzavřenými místnostmi jsou komora a koupelna v přízemí.
Do okolní krajiny je dům otevřen velkými prosklenými plochami v jedné podélné fasádě. Kryjí je dřevěné okenice, takže při jejich zavření takřka nejde poznat, že zde vůbec došlo k nějaké přestavbě.
„Umění vtisknout čemukoliv nový život, je výjimečné. Každá příležitost, kdy může být rozumně využito, by neměla být opomenuta. Pokud dokážeme čerpat z minulosti, budeme mít mnohem více energie pro budoucnost. Čím více si toho vezmeme z dob před námi, tím více toho můžeme dát dobám po nás.“
Až když se rozevřou okenice maskující prosklené plochy, je jasné, že zemědělským účelům už objekt neslouží. Prostorná terasa je rozšířením vnitřního prostorou, její propojení s obytným prostorem je přímé, „nízkoprahové“, díky velkým posuvným dveřím.
Vnitřní prostor je maximálně otevřený. Takřka všechny prvky, které v interiéru nalezneme, jsou výjimečné a unikátní a mají výrazné postavení. Kuchyňskou linku tvoří podlouhlý horizontální objem zavěšený na zdi. Uprostřed stojí rozměrný jídelní stůl.
Vstup do patra je řešen specificky! Schodiště je zalomené a vzniklá mezipodesta je vlastně rozšířením skříňky/podstavce pod televizi. Je to jemný, avšak významný náznak, kde začíná soukromí.
Podél celého domu vede v patře „chodba“ . Jednak mírně odděluje jednotlivé zóny, hlavně ale slouží jako šatna. Celou její délku lemují úložné prostory. Ty schválně nejsou dotaženy až ke stropu, nechávají vyznít estetiku krovu.
Prostor není nijak rozdělen, jednotlivé funkce jsou volně seřazeny vedle sebe. Je zde pracovní, hygienická a spací část. Patro je rovněž vizuálně propojené s přízemím. Celý dům je tak vlastně jedním kontinuálním prostorem.
Spodní koupelna je velmi netradiční. Nejen svou estetikou v podobě umyvadla a povrchů, ale především řešením okna. Rám je umístěn uprostřed skleněné plochy. Realizace takového řešení je mi vlastně záhadou...
Vstup do domu vede dlouhým chodníkem podél celé fasády. Následují prosté dveře a přímý vstup do obytného prostoru. Žádné zádveří, žádná chodba. Jsme v Itálii a místní podmínky a poměry jsou zkrátka jiné.
Horní patro je maximálně volné, nedělené. Svým koncepčním pojetím využívá výhody původní konstrukce, absenci nosných prvků uprostřed půdorysu. Zároveň je velkorysý výhled do krajiny rozšířen a působí tak ještě velkolepěji.
Čistotu fasády narušují v podstatě jen tři otvory. V přízemí jsou umístěny vstupní dveře, v patře pak dvě malá okna. Veškeré ostatní prosklení je maskováno okenicemi. I když jsou „uzavřené“, propouštějí dovnitř světlo. Je tedy možné je účelně využívat k regulaci intimity.
Dům stojí na okraji rozsáhlé volné krajiny, z jedné strany takřka ničím nechráněn. Z dálky byste jej ale snad ani nepoznali. Respektive by pozorovatele nenapadlo, že se nejedná o běžnou stodolu, jakých jsou v okolí spousty.