Netradiční stáj ve Flandrech s kouskem fantazie

Tomáš Čech
29. Prosinec 2017

Stáj z počátku minulého století se stala domácí kanceláří. Již dlouho nesloužila svému účelu, a tak se ji majitel rozhodl proměnit. Oslovil architekty z kanceláře Studio Farris Architects, kteří pro něj objekt transformovali vložením „nového“ do „starého“.


Autor: Studio Farris Architects

Realizace: 2016

Plocha: 100 m2

Místo: Západní Flandry I Belgie


Veškeré vnitřní konstrukce byly odstraněny, vznikl čistý vnitřní objem. Fasádu prolomily nové okenní otvory, odpovídající současné situaci okolí a novým vnitřním potřebám. Dovnitř byl vložen betonový box. Kromě zajištění tepelně-technických standardů se vytvořilo neutrální vnitřní prostředí. Do něj byl vložen jeden kus nábytku, objekt, socha. Slouží zároveň jako pracovní „podstavec“, knihovna, police, sklad a odpočinkový a čtecí koutek.

 

„Má se mládí a stáří bít? Mají se chtít odlišovat? Mají chtít být svébytní? A nebo je lepší propojení, vzájemnost a uvědomění? K čemu je člověk předurčen a k čemu ho nenápadně vede dnešní svět? Chceme tam jít?“

Na první pohled zvenku nic nenapovídá, že objekt již není domovem pro koně, ale domovem pro práci. Fasády byly ponechány takřka nedotčené. Až když si uvědomíme, že okna úplně neodpovídají zemědělskému objektu, začneme něco tušit...

Nově proražené otvory jsou navrženy přesně a pouze tam, kde si je architekti a majitel přáli. Jsou zde i střešní okna, která významně napomáhají pocitu světlosti, vzdušnosti a prostornosti uvnitř.

Na vrstvách dřevěných hranolů, zdánlivě ledabyle usazených, je menší plocha se dvěma stoly pro práci. Volná kompozice podstavy pak vytváří různá drobná zákoutí a přesahy, kde je možné uskladnit/odložit/vystavit knihy či jiné předměty.

Dřevěná „hromada“ se zdá stát naprosto nezávisle, ovšem opak je pravdou. K vloženému betonovému boxu je připevněna, respektive se o něj opírá. Okenní otvory jsou záměrně pojaty minimálně, bez parapetů.

Pod vrchní deskou je prostor intimnější, schovanější, tmavší. Vzhledem k velikosti objektu a množství prvků uvnitř, je zde překvapivě mnoho různých míst a možností, jak prostor obývat.

Ani stůl „nahoře“ není nábytkem v klasickém slova smyslu. Na „hromadu“ hranolů je položena prostá černá deska, která tvoří pracovní plochu. Okna ve štítu jsou záměrně umístěna tak, aby zpoza stolu umožňovala komponované výhledy.

„Hromada“ je zcela záměrně poskládaná. Po drobných schodech vyjde člověk nahoru, do pracovní části. Půdorys překvapí tím, že ve skutečnosti struktura zabírá poměrně velkou část objektu. Vizuální dojem je daleko subtilnější.