pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Prostor pro příjemné chvíle nově slouží obyvatelům pražských Malešic. Je to bistro i bar, nabízí teplé i studené nápoje, sladké i slané pochutiny. Navrhli je architekti studia DDAANN, které patří do líhně liberecké Fakulty umění a architektury.
Autor: DDAANN I Daniel Baudis a Daniel Rohan
Realizace: 2015
V autorském komentáři sami architekti Bistro Francin charakterizují:
„... je to prostor, kde můžete bezstarostně spočinout a vychutnat si chvíli...“
Myslím, že to není pravda! Podnik má totiž jednu zajímavou vlastnost. Můžete zde strávit celý den, ne jen chvíli. Přes den je to kavárna či bistro, pro snídani nebo pro dopolední kávu. Odpoledne se můžete uvolnit a pohodlněji posadit. Nabízí se i možnost, přesednou si do části „na pódiu“, které je méně formálnější. No a večer vám nabídnou něco ostřejšího. Atmosféra se znovu trochu změní a vy nakonec vyjdete ven a budete překvapení, kolik to vlastně uteklo času.
„Je správné, ba co víc myslím dokonce důležité, nabízet kvalitu všude. Kvalitní, soudobé a osobité prostředí má místo všude, ne jen v samotných centrech. Není třeba se obávat, že místní lidé zvyklí na své prostředí, si nezvyknout na nové prvky. Ano, nebude to jednoduché, ano, zazní spousta nepříjemných komentářů. Ovšem výsledek bude správný.“
Druhým klíčovým bodem interiéru a tím opravdu nejdůležitějším je výdejní pult / bar. Stojí volně solitérně v prostoru, je obložen různě velkými dlaždicemi. Je elegantní a přitom nápaditý. Za ním se skrývá pracovní prostor. Kuchyně / přípravna je jen jakýmsi zákoutím. Návštěvníci tak mohou na vlastní oči kontrolovat, jak jejich pokrm vzniká. Celek podtrhuje promyšlené osvětlení.
Funguje nejen nad barem, ale v podstatě nad každým stolem. To rozhodně napomáhá vytvoření příjemné atmosféry. Přece jen minimálně ve večerních hodinách není intenzivní rozptýlené světlo tím úplně pravým.
Nebývalá pozornost byla věnovaná stolům. Každý z nich je unikátní. Desku tvoří čtyři sesazené trojúhelníky a detail v podobě křížku uprostřed. Kdybych se při konverzaci nudil, zřejmě bych se začal intenzivně zabývat strukturou dekoru.
Půdorys prozrazuje fakt společný všem podobným provozům. Množství plochy, kterou potřebujete a přitom do ní nemůžete posadit zákazníky, je nesmírně velké – toalety, zázemí přípravy, zázemí pro zaměstnance...
Osobně bych si k posezení vybral jedno ze dvou míst. Seděl bych ve výklenku směrem do ulice, úplně u okna a plnými doušky bych vnímal ruch veřejného prostoru. Pokud by zde nebylo místo, sedl bych si na pódium a trochu pozoroval ostatní. Není ovšem až tak důležité, kde bych seděl já osobně. Klíčové je, že si zákazník, tedy ne jen já, může vybrat podle svého vkusu a aktuální nálady.
Na řezu vypadá bar / pult nesmírně komplikovaně. Skutečnost je ovšem naprosto odlišná, velmi jemná. Rovněž kombinace dřevěného, černě nabarveného obložení a šestihranných kachliček působí sympaticky.
Hra písmen na stěně je jedna z věcí, které vás po vstupu hned trefí do očí. Typografie je vůbec prvek, který se v architektuře pramálo objevuje. Respektive myslím mnohem méně, než by mohla.