pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
V městské části Prahy, v Klánovicích, vznikl rodinný dům podle návrhu architektonické kanceláře ADR. Kombinuje v sobě čistotu a působivou prostotu, graduje, zarůstá do svého okolí, ztrácí se. Přesto, respektive právě proto je výjimečný.
Autor: ADR I Petr Kolář + Aleš Lapka I Jana Zoubková
Realizace: 2014
Zastavěná plocha: 240 m²
Objekt tvoří celkem tři objemy rozdílných velikostí, dva malé a jeden velký. Střední, největší, část v sobě skrývá všechny obytné místnosti. V přízemí je obytný prostor a zázemí, v patře pak dvě prostorné ložnice. Vše se otevírá jedním směrem, do zahrady. V prvním podlaží jsou velké posuvné dveře, ve druhém pak pásová okna a balkón. Zbylé tři fasády jsou maximálně uzavřené.
Po stranách hlavní hmoty domu jsou dvě přístavby, pavilony, oddělené úzkými krčky. Jeden slouží jako garáž pro dva automobily, druhý je „relaxačním zázemím“. Jejich fasády jsou omítané, stejně jako střední část, přičemž odpočinkové křídlo je bílé a parkovací křídlo je černé. Šedá barva obytné hmoty pak doplňuje logiku gradace.
Interiér je nesmírně specifický. Stěny jsou čistě bílé, podlahy a strop z pohledového betonu. Jednoduchý, až „puristický“ rámec vyplňuje sice několik, avšak výrazných předmětů. Piáno, obrazy, křesla...
„Celý dům má odrážet skromný, ale vysoce vytříbený styl investora, a jeho smysl pro rovnováhu, klid a harmonii.“
ADR
Pozemek je mírně svažitý, vzhledem k okolní zástavbě je rohový. Členitá soustava objemů jej dělí na několik částí – otevřený předprostor, soukromou zahradu a átria mezi objemy. Každá je pak pojata trochu rozdílným způsobem.
„Hledání rovnováhy mezi přílišným a minimálním množstvím prvků je nekonečné. Vždy budou zaznívat hlasy o přílišné jednoduchosti, minimalismu, purismu... Pro mnohé to mohou být v podstatě pejorativní pojmenování. Naopak jiní budou mluvit o kýči, složitosti, nejasnosti... Na čem záleží více? Kde leží rovnováha? A existuje vůbec? Je jí vkus a kultivovanost?“
Vstup působí poměrně uzavřeným dojmem. Může za to čistá fasáda středního objemu a rozměrná garáž. O to více vyzní motiv vstupu. Ten je veden do spojovacího krčku. Zde se rovněž setkávají kroky přijíždějících a příchozích obyvatel.
Zmíněná átria poskytují prostor různým aktivitám. Třeba sušení prádla! I zde vyznívá divokost okolní vegetace. Krčky jsou materiálově odlišené, což podporuje jasnou čitelnost hmotového konceptu.
V celém interiéru najdeme opravdu jen minimum nábytku. O to více je však každý kus pečlivěji vybrán a jeho estetika důkladně promyšlená. Schodiště je navrženo tak, že patro symbolicky „nakukuje“ do přízemí.
Nedílnou součástí obytného prostoru je hudební nástroj, piáno. V rohu jej ještě doplňuje malba krajiny. Na světě očividně existují předměty, které budou svou působivostí ohromovat vždy. To je umění!
Střecha bočních křídel je pokryta vegetační vrstvou. Důvod pro toto rozhodnutí je očividný. Pohled na prostor střechy s běžnou krytinou by jistě nebyl tím nejvábnějším a rozhodně by neodpovídal standardu bydlení, kterého chceme dosahovat.
Relaxační část je vybavena saunou, před niž stojí neuvěřitelná sprcha. Kombinuje v sobě asociace Julese Verna a jeho světa techniky a pokroku, české zručnosti a nápaditosti a sochařského díla/ instalace.
Propojení se zahradou zajišťuje rozměrné okno. Kromě sprchy je v prostoru umístěna i vana. Jemná, až křehká, geometrie kontrastuje s hrubostí betonu na podlaze a stropu. Hygiena respektive odpočinek v takovém prostředí je nepochybně velkou radostí.
Dispozice domu je krásně symetrická, je v ní zakomponováno několik jasných os. Komunikační linka prochází od garáže napříč celým objektem. Středová osa dům půlí a je na ni symbolicky umístěn vstup do obytné části domu. Vrchní patro je rovněž symetrické, i když opačně, napříč. Vzniká harmonický celek, jasné uspořádání, srozumitelnost.
Dům je intenzivně „obklíčen“ vegetací. Částečně se jedná o původní zeleň, částečně o nově vysazenou. Jeho minimalistickému výrazu to však ani v nejmenším nevadí. Nedochází k rozporu, funguje harmonie.