Veškerá vnější geometrie domu je naprosto jasná a čitelná. Archetyp domu se sedlovou střechou, i když s velmi mírným úhlem, doplňuje křivka lemující vstup do domu. Usazení v tradiční švýcarské krajině vyvolává kontrasty, ale způsob vnímání architektury je zde takový, že dům bude bez problémů přijímán.

Čistota bílého betonu je okouzlující a fascinující. Roviny volně plynou, nekončí. Geometrie domu tomu jenom napomáhá. Nalezneme zde velké nerušené plochy, dlouhé průhledy, čisté linky. Oko ruší jen minimum jiných prvků.

Interiér je nepochybně specifický a ne pro každého stravitelný. Důležité však je, že vyhovuje svým obyvatelům. Tmavé dřevo s výraznou texturou je opakem ke světlým odstínům ostatních povrchů. Klíčovým prvkem interiéru je také světlo.

Interiéru dominují lomené čáry, specifické propojování prostor, dynamika. Stropy nejsou rovné, ale přebírají tvar lomené střechy. Barevná a materiálová umírněnost propojuje celý interiér do jednoho komplexu.

Částečné umístění pod terénem omezuje možnosti prosvětlení interiéru. O to intenzivněji jsou pak proskleny jiné části. Štítové stěny směrem do krajiny i do obce tak pouštějí světlo do hloubky dispozice.

Společenské a denní místnosti jsou umístěny ve „venkovském domě“. Nejspodnější podlaží tvoří prakticky jediný velký prostor opatřený krbem a napojený na ostatní části domu schodištěm a chodbou...

… která vede do „městského domu“. Zde jsou umístěny dětské ložnice a pokoje pro hosty. Specifická je geometrie schodiště a obslužných prostor. Často jsou zde zkosené rohy a hrany. Osobitý prostorový zážitek.

Je nepochybné, že dům dle návrhu Valeria Olgiatiho je unikátní a specifický. Není potřeba pochybovat o tom, že vyžaduje klienta, dnes obyvatele, s citlivým přístupem k prostředí. Ovšem nelze se také nedomnívat, že dům má sílu vstoupit do časopisů, knih a učebnic.