pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Svoboda je těžká a vyžaduje zodpovědnost! Něco takového si nejspíš řekli členové kanceláře H Arquitectes, když začínali pracovat na projektu prostorného domu nedaleko Barcelony, který si chtěl postavit nadšený člověk. Navíc sběratel umění.
Autor: H Arquitectes
Projekt: 2013
Plocha: 323 m2
Místo: Barcelona I Španělsko
Proč mluvím o svobodě? Když tvůrci obdrželi seznam přání, zadání nového projektu, nestačili se divit. Přečetli si slova, která by čekali od nich samotných. Viděli hodnoty, se kterými vždy sami pracují, a došlo jim, že zde nebude na co se vymlouvat, že budou muset svůj um prodat na maximum.
Povedlo se! Na poměrně velké parcele vzniklo pomyslné hnízdo za sebou postavených hranolů. Tři cihelné bloky ukrývají každý své specifické funkce. Ten největší má v přízemí prostornou hernu, kterou v patře následují tři samostatné pokoje dětí. Prostřední, jediný pouze přízemní, hranol obsahuje rozměrnou jídelnu s krbem v čele. A v posledním objemu je ložnice rodičů a nad ní převýšený ateliér.
Pozor! Tím však dům nekončí. Prostory mezi bloky jsou zakryty betonovými deskami, pod nimiž se nacházejí pobytové prostory. Ve větší „mezeře“ je společenský prostor, do té menší se rozšiřuje jídelna.
„Svoboda! Jestliže, žiji ve svobodě, mohu dělat cokoliv. Musím však počítat s tím, že existují hrany, za kterými mne budou očekávat následky. Svoboda má své hranice, není bezmezná. Žiji-li v nesvobodě, jsem omezen. Vždy však budou existovat věci, které mi nikdo nebude moci vzít, o které mne nikdo nebude moci připravit. Znamená to, že neexistují dva póly, černá a bílá. Vždy bude svoboda a nesvoboda zároveň, jde o to, kde nastavíme jejich hranice. Je to práce, je to zodpovědnost, je to nikdy nekončící proces, ve kterém když ustrneme, lehce se nám může stát, že jedna nebo druhá strana začnou získávat větší a větší moc. A příliš síly, ať už v rukou svobody nebo nesvobody, nikdy nepovede k úspěchu!“
Stejně jako je každá „kostka“ jiná, jsou rozdílné i okenní otvory. Navrženy jsou přesně podle potřeb místností, které se za nimi skrývají. Pro někoho chaos, pro jiného promyšlená kompozice obdélníků.
Dům v zahradě jen pasivně nestojí, velmi intenzivně s ní pracuje. Prostory „mezi“ vybíhají do zeleně jak přímým pokračováním podlahy, tak kovovými rámy. Ty v budoucnu porostou zelení, hrany mezi novým a starým a umělým a přírodním se budou smazávat.
V létě se stěny tvořené dřevěnými skládacími panely odsunou na bok a jediným předělem mezi interiérem a exteriérem je linka zapuštěného rámu. Na zahradu je to tak jen krok. Pocitu mimo spoustu jiných faktorů napomáhá i provedení zdí. Exteriérové zdivo volně přechází. Člověk aby chvílemi přemýšlel, kde to vlastně je...
V kuchyni si člověk připadá jako na hradě! Extrémně převýšený strop, masivní dřevěný stůl uprostřed, vysoké těleso digestoře a elegantní zavěšený lustr, sem tam obraz. Ty jsou samozřejmě rozmístěny po celém domě.
Stejně jako místnost pro jídlo je i prostor pro umění a oddech převýšen. Zde ovšem nejde jen o efekt. Každý obraz potřebuje prostor adekvátní své velikosti, potřebuje vyznít. Zároveň pozorovatel/obdivovatel potřebuje přiměřený odstup, aby mohl dílo správně vnímat.
Tak jako dům disponuje důstojnou velkorysostí, architekti dokázali zavčas „ubrat plyn“. Ložnice má správné rozměry a správnou atmosféru. Zde není problém vytvořit si intimní atmosféru pro chvíle klidu a samoty.
Od začátku bylo cílem architektů co nejintenzivněji propojit dům se zahradou. Usilovali doslova o to, „aby se navzájem staly rozšířením toho druhého.“ V jednu chvíli sedíte na zahradě jako ve svém obývacím pokoji, o pár minut později se uvelebíte ve svém křesle, jako kdyby stálo uprostřed čerstvě posečeného trávníku.
Kolem domu se nachází poměrně intenzivní zeleň. Ta skvěle doplňuje a zároveň podtrhuje cihelné fasády. Tak trochu skrytým hranolem, nejsou tedy jenom tři, je těleso bazénu zapuštěno do země.