Celému bytu vládne jen několik málo barev. Přírodní dekor dřeva na podlaze doplňuje převážně bílá a šedá. V kuchyni pak dominuje černá, což ji dodává na významu a síle. I uspořádání s centrálním pultem to jen podtrhuje.

Prostor pro vaření je od jídelny oddělen sloupy a vznikl tak dnes naprosto nevídaný pocit. Klasické prvky v klasické kombinaci navazující na klasickou architekturu. V současných interiérech se s takovým uvažováním moc nepracuje.

Do ložnice se vstupuje přes samostatnou koupelnu. Netradiční řešení to je, ale vzhledem k výjimečným podmínkám snad ospravedlnitelné. Na druhou stranu je výsledkem majestátní průhled/průchod, díky kterému se s postele stává takřka posvátné místo.

Světlo vychází ze skrytého osvětlení v podhledu, nikoliv ze světlíku. Ovšem trik je to zajímavý! Hlazený povrch v kontrastu s čistě bílými a lesklými zařizovacími předměty dodává pocit zvláštní okázalosti.

Když jste v obývacím pokoji bytu, ani by vás nenapadlo, že jste vlastně ve sklepě. Prostornost a velkorysost átria je ale tak výrazná, že její působení prochází až do hloubi bytu.

Vstup vede rovnou po schodech dolů. Na straně do ulice jsou dvě ložnice, ve středu dispozice pak hygienické zázemí. Chodba jdoucí středem bytu vede do jídelny. Po jejich stranách je pak obývací pokoj a kuchyně, která je svými proporcemi a ztvárněním rozhodně nejhonosnějším prostorem v bytě. Tedy až na átrium, které ve tvaru L obklopuje celou zadní část.

Z řezu je patrné, že výškový rozdíl oproti ulici je poměrně velký. Je tedy jasné, že světelný komfort ložnic do ulice s malými okénky u stropu nebude kdovíjaký. To se snaží vykompenzovat právě zmíněný dvůr, kterému se to myslím daří výborně.