pokud Vás interiérový design a architektura skutečně zajímá, vytvořte si Homepix účet a my Vám každý týden zašleme email s výběrem nejlepších článků a fotek, které se zde publikovali.
Není na světě mnoho projektů, kterým by se připisovalo tak velké množství rovnocenných autorů. Svět architektury takto příliš nefunguje. Studenti architektury z Katolické univerzity ve Valparaiso postavili na své „oblíbené“ pláži přístřešek s terasou ve formě mostu.
Autor: Pernille Dammann + Navid Navid + Emilia Lamer Schjetlein + Astrid Tømmerås Haug + Pernille Dammann + Navid Navid + Benjamin Norouzi + Emilia Lamer Schjetlein + Astrid Tømmerås Haug + Tora Arctander + Sara Amorim + Eugenio Bosco + Natalia Bustos + Aileen Cuevas + Francisco Gainza + Nicolas Gallo + Camila Hernandez + Paz Iglesias + Allyson Kutscher + Alejandro Pacheco + Rayen Rodriguez + Helga Scheel + Gabriel Tang
Supervizor: The Scarcity and Creativity Studio
Realizace: 2012
Místo: Ritoque I Chile
Proč „oblíbená“ pláž? Už přes padesát let zde budoucí architekti staví experimentální projekty, které jim mají pomoci učit se a chápat architekturu. Za tu dobu zde vznikla již spousta staveb. Najdeme zde kapli, hřbitov, divadlo, hudební zkušebnu a mnoho dalších objektů. V roce 2012 zde pod vedením kanceláře The Scarity and Creativity Studio přibyly tři nové prvky. Jedním z nich je i přístřešek s názvem Walk the Line.
„Institut autorství, tak citlivý pro spoustu tvořících lidí, se dnes proměňuje. Čím dál více jsou produkty lidské práce vytvářeny týmově, ve skupinách. Každý má svou roli, každý se věnuje něčemu jinému. Je obtížné určit, kdo je tedy autorem. A nebo jsou jím všichni, stejnou měrou? Nesou všichni i stejnou odpovědnost? Musíme nalézt odpovědi, jak se s proměnami vypořádat. A nebo institut jako takový zrušit, zahodit. Bylo by to správně? Nemyslím si.“
Osa terasy/střechy/chodníku není orientována náhodně. Právě naopak! Její pootočení odpovídá trajektorii Slunce po obloze během celého dne. Začíná východem nad „osadou“ a končí západem nad Tichým oceánem.
Zdánlivě velmi subtilní konstrukce ve skutečnosti přímo exceluje svými schopnostmi. Mohlo by se zdát, že se podlomí pod jediným člověkem, ale opak je pravdou. Dokáže unést skoro 3 tuny! Kdo by to čekal...
Interiér je prostý, více však není třeba. Je zde prostor pro spaní a stůl. Na několikadenní přespání studentů je to více než dostatečné. Netradiční dveře navazují na dynamiku celého objektu. Identické zkosení je i na vstupní plošině.
Pro již zmíněnou únosnost terasy/střechy/chodníku je klíčová mostu podobná konstrukce pod hlavní rovinou. Z výkresů je jasně patrné, jak intenzivně propojená je geometrie v detailech i v celku. V takovémto měřítku je to ideální prostor pro „učení se.“
Stavba je to netypická stejně jako krajina, ve které je umístěna. Mezi dunami, lesy a močály postupem času vyrostlo neobvyklé „městečko“, které není ničím jiným než učební pomůckou. V pozadí je další z objektů, které zde experimentálně vznikly.