Protože je člověk tvorem společenským, uzpůsobuje si své žití a věci s ním spjaté tak, aby nebyl sám. Také architektura se „společenskému tvoru“ přizpůsobila.  Domácnosti s víceúčelovými velkými místnostmi nejsou trendem pouze 21. století. Naše babičky, prababičky, ale již naši dávní předkové, by mohli vyprávět o velkých místnostech spojujících obývací část, jídelnu i kuchyň dohromady. Postupem času zůstala lidská touha po společnosti stejná, pouze nároky na obytné prostory se zvýšily.  Ukázkou stylově i pocitově propojené domácnosti je ta, jež pochází z dílny Evy Bradáčové.

Propojeného interiéru se ve společenské místnosti dosáhlo nenásilným přechodem nábytku a barev z jedné zóny do druhé, např. díky horním skříňkám, které z kuchyňské části přecházejí nad pracovní stůl. Zatímco kuchyňské skříňky jsou opatřeny dvířky, část zasahující do domácí pracovny je částečně otevřena. V otevřených „oknech“ se nachází dekorativní keramika, šanony a květiny.  Dalším návazným prvkem je jídelní stůl, který se napojuje na pracovní plochu kuchyňské linky.