Brněnský byt s atmosférou z roku 1929

Tomáš Čech
7. Duben 2018

Brněnský byt není tradičním příbytkem. Už jenom tím, že se nenachází v bytovém domě, jak je obvyklé, ale v původní vile z roku 1929, později rozdělené na menší byty. Odlišností je ale nepochybně více. Za návrhem rekonstrukce stojí architektka Daniela Hanousková Boučková.


Autor: 2x13 I Daniela Hanousková Boučková

Realizace: 2015


Prvním klíčovým krokem bylo odstranění některých nešťastných zásahů, které v průběhu „života stavby“ poškodily její kvalitu. Bohužel nebylo možné vrátit se k původnímu půdorysu, a tedy propojit jednotky v jednu s originální velkorysou velikostí. Bylo ale odstraněno nevhodné hygienické zázemí, dvě plastová okna byla nahrazena ocelovými, která se přibližují své historické předloze. Všechna ostatní byla repasována.

 

Klíčovým bylo následné nalezení řemeslníků, kteří dokáží respektovat původní technologie a pohybovat se v jejich prostředí. Tak byly opraveny předokenní modřínové rolety, již zmíněná okna, dveře, dubové a ořechové podlahy, litinové radiátory. Nová koupelna je vložena, tvoří ji ocel, sklo a zrcadla. Nově jsou navrženy některé kusy nábytku – kuchyňská linka, skříně.

 

Těsně před finálním dokončením, v čistém, mobiliářem neopatřeném interiéru, uspořádal majitel společně s architektkou drobnou výstavu Natalie Perkof.

 

„Dnes se tak často nevidí, aby klient sám prokazoval takový respekt k původnímu detailu a jeho kvalitě... Dnes se tak často nevidí, aby řemeslníci dokázali pracovat se stejnou zručností a citem, jako jejich předchůdci před 80 lety... Dnes se tak často nevidí, aby klient nechal do interiéru vstoupit umění v takovém rozsahu... Unikátní byt!“

Podlaha je v interiéru vizuálně dominantním prvkem, jak svou barevností, tak strukturou parket. Ostatní prvky jsou sjednoceny bílou barvou a sklem. To je používáno velmi intenzivně, jelikož je byt orientován na severní stranu.

Velká pozornost byla věnována předokenním dřevěným žaluziím. Řešení, které bylo v minulosti velmi rozšířené, dnes nahrazují jiné materiály. Dům byl postaven jako věno pro Paulu Weiss. Otec jejího ženicha Anton Bílek byl majitelem továrny na rolety.

Realizovaná výstava byla samozřejmě pouze dočasná. Je ale skvělým dokumentem velkorysosti a čistoty prostoru. I když jsou obrazy poměrně rozměrné, nepůsobí v interiéru stísněně. Vizuálně je nic neruší. Jestliže je prostor dobrým „pozadím“ pro umění, bude i dobrým „pozadím“ pro život.

Kuchyně je vybavena soudobými technologiemi i nábytkem se současným tvaroslovím. Jednoduché bílé objemy dobře doplňují vše původní. Uprostřed místnosti je jídelní stůl s designově výraznými židlemi.

Prostory jsou intenzivně propojeny širokými, několikakřídlými, skládacími dveřmi. I když je kuchyně umístěna v samostatné místnosti, kontakt se společenským pokojem je velmi intenzivní. Lustr, použitý na přání majitele, tlumí svou výraznou estetiku bílou barvou.

V „zadní“ části bytu již nalezneme větší množství nově realizovaných prvků. Architektka pracovala následujícím přístupem: „Nedochované či zcela poškozené prvky jsem nahrazovala pokud možno soudobými materiály a řešeními, které by svými kvalitami snesly silnou konkurenci původních prvků.“

Koupelna byla realizována zcela nově. Není v ní zrcadlo. Přesto obyvatelé netrpí nedostatkem komfortu, který by poskytovalo, jelikož je celá stěna za umyvadlem obložena zrcadlovými deskami. Prostor to prosvětluje a dodává mu to specifickou atmosféru neobyčejnosti a luxusu.

Centrem interiéru je velká společenská místnost. Prosklenými dveřmi je spojena jak s pokojem, tak s kuchyní. Soukromá část bytu je přístupná dvěma způsoby, ze vstupní haly a z kuchyně. Prostornost a velkorysost naprosto odpovídá době vzniku a účelu původní budovy.

 

Čtěte také
Interiérový design
23. Červenec