Prostý kovový rám je obalen polykarbonátovými deskami. Nic víc. Na střeše libovolného londýnského domu tak za minimální náklady vznikne „svobodný“ prostor pro tvorbu jakéhokoliv druhu.

Celá přední stěna se skládá směrem vzhůru a kompletně tak odhaluje interiér „ateliéru“. Opačným pohledem však vzniká prostor, který nelze zabydlet. Prostor pro manipulaci musí zůstat neustále volný. Je tak jakýsi práh mezi širým světem a tvůrčím prostorem.

Pevně daná je pouze rámová konstrukce, podlaha a strop. Vše ostatní se může libovolně přizpůsobovat potřebám jednotlivých uživatelů. Mohou vznikat police, pracovní stoly, regály, skříně. Zcela libovolně!

Kontakt s exteriérem je zajištěn několika způsoby. Jedním z nich je i střešní okno, respektive světlík. Při jeho návrhu oba autoři, Tomaso Boano a Jonas Prišmontas, mysleli na symbolický kontakt tvůrce a nebe s hvězdami.

Další možností propojení exteriéru s interiérem je úzké okno. Jeho rozměry jsou voleny zcela záměrně, mají co nejvíce připomínat/navozovat pocit domova. Zároveň kolemjdoucím umožňují rychle nakouknutí dovnitř.

Nejen že je přes den vidět na pracujícího/tvořícího, v noci je tento efekt ještě vystupňován pomocí světla. „Bouda“ se tak stane pomyslnou lucernou, která osvětluje okolí stejně, jako tvorba „osvětluje“ životy nás všech.

Axonometrie ukazuje, že stavbu je možné umístit takřka kdekoliv, že ve zdánlivě zastavěném městě je stále spousta volného místa. Jestliže jej dnes nikdo nevyužívá, ba dokonce o něm v podstatě ani neví, jeho cena může být opravdu minimální, v podstatě nulová.