Architektura, která je v souladu s přírodou

Magdaléna Nečasová
20. Březen 2018

Dům představující spíše sochařské umění nevznikl jen tak z ničeho nic. Je výsledkem vlastnoručně provedené výstavby rustikálního a také bohémského příbytku.

V úzké spolupráci s klientem, který byl shodou náhod považován za součást rodiny umělců z architektonického studia Archier, byl navržen nový a průlomový design domu Sawmill House.
Budova se skládá z 270 betonových bloků. Právě tyto bloky betonu jsou za normálních okolností v nepočítatelném množství každoročně vyhazovány a proto bylo toto řešení efektivního využití stavebního materiálu všemi velmi vítáno. 

Využití souboru dovedností a schopností klientů je pro kancelář prioritou. Celý projekt byl započat jednoduchou dokumentací plánovaných úprav rok před samotnou realizací. Později byly postaveny potřebné konstrukce a nosné prvky, mezitím co sám klient celou dobu na místě pracoval a pomáhal. 

Tento typ architektury, kdy klient zapojuje ruku k dílu a dá se říct, že si celý dům sám postaví, umožňuje architektům odklon od klasických, konvenčních řešení a přitom zvyšuje uměleckou hodnotu celého projektu, přestože je jinak zakázka finančně opravdu přijatelná. 

Velké části střechy i fasády jsou mechanizované. Celé zdi, prosklené plochy i prvky nádvoří byly později doplněné. Nábytek v domě je na míru, veškeré truhlářské práce i interiérové vybavení bylo navrženo a vyrobeno na místě s okamžitou zpětnou vazbou.

Sawmill House je pro architekty z kanceláře Archier jedním z nejvýznamějších projektů, zázemím pro mladé rodiny, které nyní mohou žít pohodlně a bezpečně v souladu s průmyslovou zónou kolem. Velká a otevřená veranda, zástěny a dveře transformují prostor tak, aby vyhovoval různým klimatických a sociálním podmínkám, což je zásadním faktorem pro tvorbu bydlení rodin, které musí pracovat v rozmanitém a někdy i extrémním klimatu. Důležité také je, že občanská povaha provedení umožňuje budově fungovat i jako výjimečná a praktická kancelář.

Každý z jedné tuny betonových bloků, které tvoří obvod stěn obydlí, má svůj příběh. Mohl to být most, chodník, domov a právě tato rozmanitost původu použitého materiálu vytváří mozaiku barev a textur celé fasády. Tato textura, stejně tak jako vrstvy a barvy, napodobují přírodní skládání půdy a hornin kolem nás. 

"Jedná se o dům, který nenápadně povzbuzuje své obyvatele, aby byli společenští a zároveň je neokrádá o radost ze své samoty. Jeho otevřená poloha a flexibilní povaha umožňují dělení nebo spojování vnitřních prostorů a místnostní díky řadě posuvných stěn. Vnitřní a vnější hranice nejsou pevně stanovené, což umožňuje jedinečný kontakt se slunečním zářením, přírodou i samotnou oblohou".

- komentář poroty architektonické soutěže AIA Victorian Chapter Jury Comments 2015, kde se stavba stala vízězným projektem.