Nezabydlený prostor v podkroví měl brzy přejít do vlastnictví dvouletého Ondry a jeho hraček. Místnost beze jména sloužila jako příležitostné odkladiště nepotřebných věcí a vyžadovala radikální změnu. Největším přáním maminky malého neposedy bylo vytvoření úložného prostoru pro všechny hračky, knihy a dětské oblečení. Po stěhování tak krom maminky Denisy pocítil úlevu také obývací pokoj, kde hračky měly své přechodné “útočiště”.