Messner, první človek, který zdolal všech 14 světových "osmitisícovek" a první, který vystoupal na Mount Everest bez podpory ve formě kyslíkové bomby, popisuje svou vizi pro MMM Corones: "Kronplatz nabízí výhled na všechny světové strany za hranice Jižních Tyrol. Od východních Dolomitů po Ortler na západě, od ledovce Marmolada na jihu až po Alpy na severu. Toto muzeum zrcadlí svět mého dětství - Geislerspitzen, centrální pilíř Heiligkreuzkofel (nejtěžší výstup celého mého života) a zaledněné žulové hory Ahrn Valley."

        Na Kronplatzu je představen vývoj moderního horolezectví a 250 let pokroku s ohledem na vybavení. Dozvíte se zde o triumfech a tragédiích na světově nejznámějších vrcholech - Matterhornu, Cerro Torre a K2. Alpinismus je zde osvětlen pomocí relikvií, myšlenek, uměleckých děl a také zrcadlením vnějšího horského pozadí v interiéru muzea.

        Myšlenkou je to, že návštěvník může sestoupit dovnitř hory, aby prozkoumal její jeskyně dříve, než se podívá na povrch.

        Řada schodišť, stejně jako vodopády horského potoka, padá skrz celé muzeum, spojuje výstavní prostory a provází návštěvníky všemi třemi patry. Na nejnižší úrovni hosté procházejí okolo vyhlídkového okna a skrz galerie se dostávají ven na terasu. Ta vyčnívá 6 metrů z úbočí hory a nabízí nádherné 240° panoramatické výhledy.

        Muzeum, umožňující celoroční zkoumání Messnerova světa, kde je lidstvo tlačeno na okraj svých možností, není však na vrcholu této hory samo. Již od roku 2003 se zde nachází jeden ze "Zvonů míru" (orig. World Peace Bell), zázemí pro bezmotorové kluzáky a paragliding, nechybí restaurace a replika osady Indiánů. Také jsou zde vrcholové stanice 3 kabinových lanovek.

        Reinhold měl velice jasnou vizi ohledně toho, kde by mělo muzeum vnořené do vrcholu hory Mount Kronplatz vyčnívat nad povrch. A tak vznikly tři okna - jihozápadní, s výhledem na vrchol hory Peitlerkofel, jižní, nabízející pohled na Heiligkreuzkofel a poslední, na západ směřující okno s výhledem na Ortler a celé Jižní Tyrolsko.

        S ohledem na světlejší barvy a tóny rozeklaných vápencových vrcholků okolních Dolomitů, jsou vnější panely tvořeny ze světlých odstínů betonu vyztuženého skleněnými vlákny. Tyto světlé panely se poté setkávají uvnitř s lesklými, antracitově zbarvenými tmavšími panely, které byly nalezely hluboko pod povrchem.

        Na ploše 1 000 m² je muzeum rozloženo přes několik výškových úrovní. Během konstrukce bylo vyhloubeno zhruba 4 000 kubických metrů zeminy a kamení a poté opět nahromaděno okolo hotové stavby. To muzeum nejen zasazuje hlouběji do hory Kronplatz, ale také pomáhá udržovat konstatní vnitřní teplotu.

        Betonové stěny muzea mají zhruba 40-50 cm, zatímco střecha, odolávající váze zeminy a kamenů, je místy až 70 cm tlustá.